Kdo může získat vaše osobní údaje z modulu ESTA, které DHS (Oddělení vnitřní bezpečnosti USA) vlastní?
Data mohou být v případě potřeby sdílena s ostatními sekcemi DHS (Oddělení vnitřní bezpečnosti USA), vždy v souladu se zákonem.
Kromě toho může DHS (Department of Homeland Security) sdílet tato data s Ministerstvem zahraničí, ambasádami a konzuláty. Zde je skutečně možné zjistit, komu byla žádost ESTA zamítnuta. Konzulární úředníci, díky sdílení dat mezi jednotlivými odděleními, mohou zkontrolovat stav žadatelů a vydat vízum.
Pokud by to bylo považováno za nezbytné, může DHS (ochrana hranic) sdílet vaše osobní údaje s vládními agenturami na federální, státní, místní a zahraniční úrovni a s všestrannými vládními organizacemi. K tomu dochází, jsou-li data využívána za účelem sledování případů, kdy dochází k porušování předpisů, nebo za účelem zkoumání nebo uplatnění občanského nebo trestního práva, nebo při boji proti terorismu a činnosti CIA kvůli mezinárodní či národní bezpečnosti.
Přístavní nebo letecké společnosti neobdrží vaše osobní data, nýbrž pouze potvrzení o vaší účasti v programu VWP skrze Advance Passanger Information System (APIS – informační systém o cestujících).
Oddělení vnitřní bezpečnosti USA sdělí jakékoliv další informace podle pravidel vepsaných v publikaci Federálního registru ze dne 10. června 2008 Zákona o soukromí a SORN (Privacy Act System of Records Notice.) Tento zákon je dostupný online na stránkách DHS.
Příklad 1: Mia
Před pár lety se na francouzském území stal brutální zločin. Muž během loupeže brutálně zavraždil dvě ženy a jednu nezletilou dívku.
Vyšetřovací tým francouzské policie byl schopen z místa činu získat uprchlíkovi otisky prstů. Po několika dnech marného hledání v databázi přístupné francouzským orgánům se rozhodli porovnat tyto otisky prstů s těmi uloženými v databázi Amerického imigračního úřadu.
Francouzský zločinec jednou vstoupil do USA s povolením ESTA díky bezvízovému programu. A jak víme, při vstupu do Spojených států se archivují fotografie obličeje a otisky prstů každého z cestujících.
Díky tomuto screeningu se francouzským orgánům s pomocí těch amerických podařilo identifikovat a dopadnout francouzského zločince.
Toto je typický příklad toho, jak jsou informace o cestujících získané Americkým imigračním úřadem sdíleny mezi odděleními v zemi nebo mezi „spřátelenými“ zeměmi.